Revize el. zařízení a jejich problematika

1.11.2018

Původ elektro revizí

Jak se technika vyvíjela, přinášela společnosti užitek, ale rovněž i některá rizika. Jedná se o rizika, která člověk může svými smysly vnímat a dopředu se jim vyhnout, jako např. blížící se vozidlo, jež lze postřehnout zrakem, popř. i sluchem, a vyhnout se jeho dráze. Pak jsou ovšem rizika, která smysly není možné rozpoznat a která se projeví náhle, bez předchozího varování, např. kotel náhle vybouchne. Podobně neživá část elektrického zařízení, jež se dostala pod napětí, nevydává žádný signál postřehnutelný lidskými smysly. Jakmile však člověk tento předmět uchopí, bývá často v ohrožení života.
Stát uznal za potřebné uvedená rizika eliminovat a zavedl určitý systém státní kontroly těchto rizikových zařízení nebo dozor nad nimi (před více než 100 lety byl zaveden dozor na kotle a později k tomu přibývaly i jiné druhy zařízení). Stát ke zmíněnému dozoru využívá orgány státní správy. V ČR je to Český úřad bezpečnosti práce, zřízený zákonem č. 174/1968 Sb., a jeho obdobou v SR je Národný inšpektorát práce, zřízený zákonem č. 95/2000 Z. z. Dále jsou to speciální orgány dozoru na drahách a v hornictví.

Stát však nemůže překontrolovat všechna zařízení a navíc by zodpovědnost za provozované zařízení stát neměl přebírat za provozovatele. Proto byl vytvořen určitý kompromis – část činností vykonává stát a podstatnou část potřebných činností přenáší na provozovatele, což jsou právě diskutované revize. Orgán státní správy vydává pro jejich výkon pracovníkům osvědčení na základě zkoušek, kontroluje vykonávaní revizí apod.

Účel revize elektro

Zamysleme se, co se od revize elektrických zařízení požaduje. Podle čl. 1 normy ČSN 33 1500 – 1990, v SR označená jako STN 33 1500, a podle definice bezpečnosti v příloze 1 uvedené normy je účelem revize ověřit stav elektrického zařízení z hlediska „neohrožovat lidské zdraví, užitková zvířata … elektrickým proudem nebo napětím nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny„. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o ochranu před úrazem elektrickým proudem a před nežádoucím iniciováním výbuchu elektrickým proudem anebo elektrickou jiskrou.

Zajišťování bezpečnosti pomocí řídicích obvodů

K zajištění bezpečnosti se používají různé elektrické snímače. Jsou to klasické kontaktní polohové snímače, ale čím dále více se používají různé elektronické snímače, např. snímače polohy, ale i různé převodníky neelektrických veličin na elektrické s analogovým nebo digitálním výstupem, popř. jen s dvoustavovým výstupem, např. pro snímání tlaku, rychlosti apod. Signály jsou pak zpracovány běžnými elektronickými obvody nebo programovatelnými logickými automaty (někdy se označují zkratkou PLC, převzatou z anglické literatury), popř. bývají zpracovány pouze mikroprocesory (dále jen automaty).
I kdybychom pominuli elektroniku a uvažovali pouze klasický reléový systém, který – pokud je v rozsahu desítek relé a obsahuje i časová relé (což je běžné) – vytváří při různé kombinaci vstupních signálů množství různých spínacích pochodů. Tyto spínací pochody většinou zná (a má nastudováno) jen několik lidí v závodě (provozu), kteří pracují na údržbě zmíněného zařízení – jiný pracovník nemá šanci vyhodnotit toto zařízení z hlediska bezpečnosti, nechce-li studiem uvedených obvodů ztratit spoustu času. A pak – jako revizní technik – přejde k jiné technologii a bude stát před stejným problémem. A informace o předcházejících zapojeních postupně zapomene.
Před vydáním povelu k činnosti proběhnou v automatech procesy, při kterých se v jednoduchých případech zpracují stovky, ve složitějších případech až miliony bitů. Po rozhodnutí automatu vyslat povel je tento dvojstavově (v jednodušším případě) vyslán, jindy je vyslán např. po sériové lince, často v množství desítek bitů. Stačí jeden chybný bit, vyvolaný např. vadou v polovodičovém prvku nebo rušením, a může se stát, že nenastane reakce, která má zajistit požadovanou bezpečnost, tzn. např. zastavit pohyb, nebo naopak bude vydán povel k uvedení určité části zařízení do pohybu, ačkoliv nebudou splněny podmínky pro jeho bezpečnou činnost. Samozřejmě, že existují ochranné prvky, jako kontrolní součty, redundance apod., ale vždy i zde zůstává větší či menší zbytkové riziko.
Kromě toho bezpečnost závisí na hardwaru a softwaru automatů. Spolehlivost (a zálohování) automatů může vyhodnotit pouze odborník v tomto odboru. Bezpečnost softwaru může vyhodnotit rovněž jen ten, kdo absolvoval studium informatiky (a tito odborníci se zpravidla ještě specializují). Kolik lidí je např. schopno orientovat se v softwaru pro zajištění bezpečnosti dopravy a kolik z nich zná software pro zajištění bezpečnosti leteckého provozu? Navíc je běžné, že dodavatel zákazníkovi vůbec nepředá dokumentaci k softwaru, a naopak mu k němu blokuje přístup, ať již jednoduchým způsobem, jako je heslo, nebo i podstatně složitěji. Kdo chce trochu nahlédnout do problematiky bezpečnosti softwaru, nechť si laskavě přečte, když ne celou normu ISO/IEC 15408-1 Informační technologie – Bezpečnostní požadavky – Kritéria hodnocení bezpečnosti IT – Část 1: Úvod a všeobecný model, vydané jako ČSN i jako STN, aspoň článek 1 Předmět normy.
Co se týká řízení strojů a technologií, je vcelku běžné, že elektronické řídicí obvody opravují a seřizují (dolaďují) specializované servisní organizace, a pracovníci elektroúdržby, kteří na tomto zařízení – řečeno s trochou nadsázky – pracují denně, tyto obvody neznají a vidí v nich jenom desky, připojené konektory nebo „černé krabičky„ se svorkovnicemi. Jak potom toto zařízení může znát revizní technik, který je přijde zrevidovat jednou za několik let? Navíc i technologie, jejichž výstupem jsou stejné výrobky, se velmi liší podle výrobce technologie, rovněž i technologie od jednoho výrobce podléhají průběžné inovaci. Stejně tak i snímače, které vyhodnocují existenci rizika, se taktéž neustále vyvíjejí. Vždyť jenom kolik různých principů se používá pro dálkové snímače, jež pracují s různými hodnotami napětí a s různými úrovněmi výstupů.